MALÁ ÚPA - TVOŘIVÉ DÍLNY - GALERIE Celnice Ut - Pa 14-17 hod

vzdělávací materiál

VZDĚLÁVACÍ MATERIÁL
k řemeslnému kurzu
VÝROBA VINUTÝCH PERLÍ
v rámci projektu
Lidová řemesla v mikroregionu Lužnice a Vltavotýnsko
Reg. č.: 12/015/4210a/231/000012
Realizátor projektu: MAS Lužnice, o. s.
datum konání: 14. 6. 2014
2
3
Obsah
Historie korálků................................................................................................... 5
Druhy korálků ..................................................................................................... 8
Skleněné korálky.............................................................................................. 8
Keramické korálky ........................................................................................ 12
Plastové ........................................................................................................... 12
Dřevěné korálky ............................................................................................. 12
Kovové korálky .............................................................................................. 12
Vinuté perle........................................................................................................ 13
Vybavení dílny ................................................................................................... 14
Typy kahanů................................................................................................... 14
Druhy lampových tyčí (sklo)......................................................................... 16
Výroba přívěsku - jahůdka.............................................................................. 18
Výroba korálku s bublinkami .......................................................................... 19
Poznámky ........................................................................................................... 20
4
5
Historie korálků
Korálky a ozdoby ze skla se
v historii vyráběly téměř ve všech
kulturách. Sloužily jako symbol moci a
byly ceněné kvůli podobnosti s drahými
kameny. Byla jim dokonce přisuzována
magická a ochranná moc.
Korálky si vyráběli lidé už v době
kamenné a to z různých semínek, lastur,
kostí, kamínků a drápů. V Anglii byly
dokonce nalezeny drobné zkamenělé
kousky mořské houby s přirozenými
průduchy, které byly seřazeny dle
velikosti do tvaru náhrdelníku. V
pozdějších dobách, kdy lidé vynalezli
nástroje, začali vyrábět korálky i z materiálů, které nebyly přirozeným
způsobem proděravělé.
Z doby před 38 000 lety př. n. l. byly nalezeny ve Francii korálky ze
zvířecích zubů a kostí. V Austrálii byly z období 13 000 let př. n. l. objeveny
korálky z klokaních kostí a v Africe byly nalezeny korálky vaječných skořápek,
které byly zhruba 12 000 let staré.
Technika výroby korálků se s vývojem lidstva stále zdokonalovala a byly
vyhledávány stále vzácnější a exotičtější materiály. S dalším rozvojem civilizací
vzrůstal také obchod s korálky a materiály na jejich výrobu. Před 4 600 lety v
oblasti západní Indie a Pákistánu začala vzkvétat civilizace v povodí Indu. Dnes
již v archeologické lokalitě v Harrapě, která byla jedním z největších měst dané
oblasti, bylo objeveno velké množství korálků, nástrojů k jejich zhotovení a
pecí, kde se vypalovaly. Z mastku, lehkého nerostu byly zhotoveny nejstarší
korálky z této oblasti. Po snadném provrtání se korálky leštily a pro zpevnění
struktury nerostu se pak při vysokých teplotách vypalovaly. K provrtávání např.
achátu nebo jaspisu používali řemeslníci měděné vrtáky. V Harrapě používali
malé korálky, do kterých provrtat dírky bylo nesmírně obtížné, protože kámen i
vrták měli stejnou tvrdost. V rámci toho tedy zhotovili vrták z velmi tvrdé
hmoty, jejíž složení se vědcům doposud nepodařilo určit. Vrtáky, které byly
nalezeny pouze v povodí Indu, umožňovaly řemeslníkům vyrábět nádherné
karneolové korálky, které byly velmi ceněné dokonce až v Mezopotánii a střední
Asii.
První sériově vyráběné korálky byly z fajánsu. Jednalo se o jemnou
porézní hmotu, jež byla směsí křemenného písku a vápence nebo hlíny s malou
6
příměsí alkálie. Nejprve se fajáns roztavil v pecích, pak se přemílal a opět
přetavoval při vysokých teplotách. Do směsi se přidával oxid měďnatý nebo
azurit, podobný lazuritu, který se obtížně získával a byl velmi ceněný. Díky
těmto příměsím byla vytvořena modrá barva. Fajáns je historiky považován za
předchůdce skla.
První skleněné korálky pochází z období kolem roku 1 700 př. n. l. z
povodí Indu. Historicky je to téměř o 200 let dříve, než jsou nejranější korálky
nalezené v Egyptě. Existují však důkazy, že skleněné korálky byly vyrobeny
dokonce ještě dříve v oblastech jižně od ruského pohoří Kavkaz zhruba kolem
roku 2 400 př. n. l.
Další obrat v manufakturní výrobě skleněných korálků přišel kolem roku
200 př. n. l. kdy v indickém Arikamedu řemeslníci vynalezli metodu vyrábění
korálků tahem. Díky této technice se jim podařilo vyrábět najednou stovky
drobných korálků. V Indii se používá tato metoda dodnes. Těmito taženými
skleněnými korálky mnohé země platily za východoafrické zlato, slonovinu i
otroky.
Výroba korálků začala vzkvétat i v Benátkách kolem roku 1200 n. l. Do
roku 1400 začala tato činnost v Indii zanikat a Benátčané ovládli trh. Dnes
známé drobné rokajlové korálky se vyráběly právě v Benátkách již v roce 1400.
Skleněné korálky začaly zajišťovat Evropanům tučné zisky právě díky
svým drobným rozměrům, snadné výrobě a neutuchající poptávce, kdy se staly
hlavním vývozním artiklem do oblastí Nového světa, Indonésie a Afriky. Kromě
tohoto masivního vývozu sloužily korálky v Evropě také ke zdobení oděvů a
zhotovování mnoha oděvních doplňků. Korálky představovaly kolem roku 1 800
oblíbený prvek osobních ozdob obyvatel Severní a Jižní Ameriky, Afriky,
Evropy, Asie, Austrálie, Grónska, Středního východu a Oceánie.
Tyto drobné skleněné korálky byly
známy pod různými názvy, např. rokajlky,
semínka, librové korálky (kdysi se
prodávaly za libry) nebo manidoominens
(jedná se o výraz indiánského etnika
Obžibvejů a znamená malé semínko, jež je
darem od ducha).
Co se týče výroby skleněných
korálků u nás, tak kupodivu historické prvenství v tomto odvětví nepatří
Jablonci nad Nisou, jak bychom si snad mohli myslet. První korálky, kroužky a
knoflíky pravděpodobně vyráběli už Keltové ve 3. století před naším
letopočtem. Byli to znamenití řemeslníci, a tak lze předpokládat, že alespoň
některé skleněné korálky z archeologických nálezů pocházejí z jejich vlastních
7
dílen. Sklovinu tavili a barevné perličky a kroužky z ní v 9. století zhotovovali
pak i velkomoravští řemeslníci.
První písemné zmínky o skutečných
českých sklárnách pocházejí z 12. století.
Přibližně od této doby se v celém pásu
pohraničních hor vyrojila spousta skláren,
jejichž tradice vlastně pokračuje až do
dneška. Sklárny zde využívaly
všudypřítomné dřevo pro vytápění hutních
pecí a pro výrobu prvních forem na
mačkané korálky. Rozvoj sklářské výroby
také usnadnil zabydlování pohraničí.
Od 14. až do 17. století na Šumavě pracovaly tzv. patetikové hutě - z
korálů se totiž vyráběly hlavně růžence, a proto se jim říkalo "pateříky".
Skleněné perle a perličky v několika velikostech a barevných odstínech se
vyráběly v tak ohromném množství, že se jich plné formanské vozy vyvážely i
do ciziny.
V podhůří Šumavy, Jizerských a Kašperských hor se tříděním a
navlékáním sekaného skla ještě ve 20. století často živily celé rodiny a skleněná
bižuterie se v okolí Jablonce nad Nisou vyrábí dodnes. Jablonecké muzeum
nabízí návštěvníkům mnoho nádherných ukázek tohoto řemesla a dokazuje, že
"zlaté české ručičky" si dokážou vydobýt věhlas po celém světě. Důkazem může
být třeba to, že naše korálky zdobí nejednu zahraniční mediální hvězdu a bývají
oblíbenými jak soukromými, tak státními či diplomatickými dary.
8
Druhy korálků
Korálky můžeme rozdělit do několika skupin podle materiálů, ze kterých
jsou vyrobené.
Skleněné korálky jsou samozřejmě nejznámější a nejpoužívanější. Můžeme je
dále dělit na:
 Rokajl jsou drobné perličky vyráběné
strojově, sekáním za skleněných trubiček.
Nejkvalitnější rokajl se vyrábí v Japonsku
(TOHO rokajl) a České Republice. Méně
kvalitní pak v Číně, Taiwanu a Indii.
Nejčastější průměr je 2-4mm a může mít
různé povrchy: čirý, matný, lesklý, s
barevným průtahem, duhovaný,
neprůhledný, mléčný, apod.
o klasický - ve tvaru téměř kuličky.. spíše zploštělé strany, kde je
umístěna dírka na provlečený
o sekaný - krátké hranaté tyčinky, čistý nebo s průtahem
o trubičky - různé délky
 Korálky mačkané, neboli "mačkanice".
Různé tvary vznikají mačkáním
skleněných tyčí do forem. Následně se
leští, aby byly hladké a lesklé. Mačkané
korálky mohou mít různé tvary, například
kuličky, lístečky, kapky, olivky, válečky,
disky, placičky, kostky, trojúhelníky,
jazýčky, obdélníčky, srdíčka a další a
další.
 Korálky broušené - díky broušení mají velký lesk, různé tvary, barvy i
velikosti, nejčastější jsou broušené přívěsky.
Představují to nejlepší ze současného českého skla.
Tvarem jsou podobné ohňovkám, ale díky broušení
mají mnohem vyšší lesk.

9
 Vinuté korálky, to jsou šperky samy o sobě,
při jejichž výrobě se využívá nejen široká
barevná škála skleněných trubiček a tyčí, ale
díky tvárnosti roztaveného skla i možnost
ručně vyrábět originální, jedinečné kousky.
Vinutky ( lampovky) jsou ručně
zpracovávané skleněné korálky do různých
tvarů a velikosti, velmi pěkné a oblíbené
korálky. Řadí se mezi velmi kvalitní bižuterii.
Četnost tvarů a barev je téměř neomezená. Díky náročnější výrobě jsou
dražší než běžné korálky.
o lampovky - proto, že se při jejich výrobě používá sklářská lampa,
kahan
o vinutky - proto, že se sklo ovíjí
 Korálky praskané jsou kuličky nebo kostičky
různých barev s popraskaným, bublinkovým
vnitřkem. Popraskaného efektu se dosáhne
ohřátím a prudkým zchlazením korálku při
výrobě.
 Korálky voskové jsou unikátní především svou povrchovou úpravou
danou snahou vytvořit imitaci pravých
perel. Dříve se pro jejich výrobu používal
včelí vosk, odtud název voskové nebo
voskované perle. V dnešní době jsou
tvořeny chemickou sloučeninou. Jejich
povrchové úpravy se dosahuje smáčením
v barevné emulzi a nakonec v ochranném
krycím laku. Používají se k tomu nejčastěji
mačkané alabastrové perle nebo vinuté
perle, které jsou kvalitnější, vypadají více
jako pravé perle, ale jsou také dražší.
Většinou je každá várka trošičku jinak barevně laděná, proto je lepší je na
jeden šperk objednávat vždy najednou.
10
 Ohňovky se vyrábí broušením a tepelným
leštěním mačkaných perlí. Nejčastěji jsou
veliké 3-10 mm, různé barvy, pěkné jsou i
s pokovem. Mají vysoký lesk závislý také
na množství vybroušených plošek.
Ohňovky mají u nás velkou tradici,
v Jablonci nad Nisou se vyrábí víceméně
od 14.století.
 Millefiory je druh mačkaných korálků.
Mačkané jsou ze speciálního skla, které
obsahuje vzor „tisíc květů“. Dnes je hodně
nahrazováno "fimem". K dostání jsou na trhu
různé tvary jako srdíčka, hvězdičky, oválky,
obdélníčky apod. Oblíbené jsou i jejich
zlomky.
 Kočičí oči. Název těchto korálků je jasný - způsob, jakým odrážejí světlo,
připomíná právě kočičí oko. Mohou být ze
skla nebo i drahých kamenů. Skleněné mají
opálový efekt. Jsou lesklé a velmi efektní;
různé tvary (kuličky, olivky, úlomky,
placičky, apod), v různých barvách. Používají
se třeba na výrobu tzv. Buddhových náramků
(náramek o 21 korálcích určen k meditaci).
 cínovky
 korálky foukané
 korálky ploškované, atd.
11
Základem výroby skleněných korálků jsou buď skleněné tyče, nebo
trubičky. Z tyčí se vyrábějí ty druhy korálků, při jejichž výrobě se využívají
formy, do kterých se roztavené tyče vtlačí a hotové korálky se pak ještě dále
upravují – vznikají tak korálky mačkané, ploškované, broušené, práskané,
voskové, kočičí oči, ohňovky a cínovky. Tyče se využívají při výrobě korálků
millefiori a pro zdobení vinutých korálků. Z trubiček se vyrábí drobné korálky,
foukané korálky a vinuté korálky.
Barevná škála skleněných korálků je obrovská, odvíjí se od barvy
skleněných tyčí a trubiček. Protože se sklo barví práškovými chemickými
přísadami, je možné vytvořit opravdu tisíce barevných kombinací. I když se
nakonec používá „jen“ několik desítek barev, které je možné dále upravovat
dalšími povrchovými úpravami. Tyto barvy lze rozdělit na průhledné,
neprůhledné, alabastrové (poloprůhledné), atlasové, opálové a hedvábné.
Při výrobě korálků se někdy využívají i tyče vícebarevné (například
pruhované), jež je ale nutné vyrábět ručně. Takto vyrobené korálky jsou proto
dražší. Povrchovými úpravami je pak možné dále měnit barvu korálků. Mohou
se dále matovat, pokovovávat, listrovat, glazovat, lazurovat, barvit nástřiky,
zatíráním či smáčením, dávat jim měňavý vzhled (iris), je také možné barvit
průtah korálků (tedy jejich dírku).
Stejně tak jako tisíce barev, mohou skleněné korálky dostat i tisíce podob.
U některých druhů je množství tvarů omezené hlavně jejich použitím (drobné
korálky, korálky voskové, broušené, práskané, cínovky, ohňovky), ovšem jiné
druhy přímo vybízejí k rozvíjení fantazie. Mačkané korálky mohou na sebe brát
téměř jakoukoliv formu, což jejich výrobci dokazují.
12
Keramické korálky se vyrábějí ručně z keramické hlíny a poté vypalují,
zdobí glazurami a znovu vypalují. Také je možné je nechat neglazované.
Můžeme si je vyrobit i sami, v každém větším městečku se pořádají kurzy
keramiky, čehož je možné využít. Vzhledem ke způsobu výroby vznikají
opravdu originální kousky, které se používají pro výrobu přírodních šperků.
Nevýhodou je, že jsou velice křehké a celkem těžké.
Plastové a akrylové korálky se rozšířily hlavně v 70. letech, kdy mít
cokoliv umělohmotného znamenalo být moderní a jít s dobou. Tato móda se
v posledních letech vrátila, neboť plasty a akryl umožňují průmyslovou výrobu i
specifických barev (hlavně neónových a vícebarevných – vícebarevné skleněné
tyče je nutné vyrábět ručně), navíc jsou oproti sklu lehčí (čehož se využívá u
velkých šperků) a levnější. I když se plasty i akryl v poslední době velice
vyvinuly, takže je občas velice těžké rozpoznat některé plastové korálky od
skleněných, v mnoha směrech se sklu nevyrovnají. Především nikdy nedosáhnou
takového lesku jako korálky skleněné (i proto se využívají především
neprůhledné barvy), stejně tak výběr povrchových úprav je oproti sklu
omezenější. Plastové a akrylové korálky mají oproti skleněným kratší životnost.
Navíc jsou stále považovány za korálky druhořadé. Na druhou stranu je možné
vyrábět i velké korálky, aniž by však vážily několik kilogramů.
Dřevěné korálky, jak už sám název napovídá, se vyrábějí soustružením a
poté řezáním různých druhů dřeva. I z tohoto důvodu je tvarová škála velice
omezená. Po vysoustružení a jemném obroušení se korálky dále povrchově
upravují – je možné je nechat přírodní (vynikají především některé barevné
druhy dřev), dále mořit (zůstane vidět kresba dřeva), barvit či ručně malovat.
Můžeme si také koupit povrchově neupravené korálky a ozdobit si je sami.
Většina korálků se již dále nelakuje.
Kovové korálky se vyrábí z různých kovů (nejčastěji mosazi či mědi)
ražením či lisováním. Poté jsou ještě povrchově upraveny, galvanizovány a
různě pokovovány. Zvláštní druh tvoří korálky filigránové připomínající staré
šperky – vypadají jako utvořené z do spirálek namotaného tenoulinkého drátku
(jako originální zlaté filigránové šperky). Tyto korálky se používají společně
s dalšími druhy především skleněných korálků. Jejich výhodou je nízká
hmotnost, nevýhodou možná alergická reakce a jejich rychlejší opotřebování se
při styku s kůží a potem.
13
Vinuté perle
Vinuté perle neboli vinutky jsou skleněné korálky, které vznikají
navíjením (odtud název) roztavené skleněné tyčky na kovovou tyčku -
mandrelu. K tavení používáme plynový kahan. Sklo navíjíme na nerezové tyčky,
čímž vzniká v korálku dírka stejného průměru jako má kovová tyčka
(madrela). Před navíjením je ještě potřeba opatřit kovovou tyčku tzv. separačním
nátěrem (kaolin s vodou), aby bylo možné později korálek sundat. Kovová tyčka
se nahřeje v plameni, souběžně s tím se nechá roztavit konec skleněné
tyčky (teplota plamene cca 800°C podle druhu skla) a v okamžiku, kdy se sklo
stane tekutým, začneme navíjet na kovovou tyčku. Korálky mohou mít
jednoduchý kulatý tvar, nebo je můžeme pomocí různých technik zdobit.
Můžeme také využít rozmanité
nástroje a formičky a tvarovat
korálky do geometrických
tvarů, či vytvářet různé
figurky. Charakteristické pro
ručně vinuté perle je bílý
vnitřek dírky, což je zbytek
separačního nátěru. Vinuté
perle jsou v podstatě každá
originálem a často je to malé
(někdy i větší) umělecké dílo.
14
Vybavení dílny
Základní vybavení k výrobě vinutých perlí je toto:
- kahan (typy jsou rozvedeny dále)
- dmychadlo (pokud je ke kahanu potřeba)
- lampové tyče (typy jsou rozvedeny dále)
- kovové tyčky na vinutí skla (mandrely)
- separační roztok - hlinka (kaolín s vodou)
- něco na chlazení korálků - skelnou vatu nebo chladicí granulát
- pinzeta - na tahání "nití" z lampových tyčí
- sklářská cihla - není vysloveně nezbytností, ale je důležitá - na odkládání
ohřátých tyčí, dá se nahradit dočasně třeba obyčejnou cihlou
S tímto těžce omezeným vybavením se sice dají udělat krásné vinutky, ale
přeci jen by bylo dobré mít ještě nějaké další nástroje, které práci usnadní a
zkvalitní.
Základní surovinou, kterou používá, je lampové české, italské nebo
německé sklo ve tvaru tyčinky o průměru 7 až 12 milimetrů a délce 50 až 80
centimetrů.
Typy kahanů
Kahan je nejdůležitější náčiní, které
potřebujeme k výrobě vinutých perlí. Bez něj
bychom nemohli tavit sklo, i když je pravda, že
nejtenčí skleněné "nitě" je možné tavit i nad
svíčkou. K výrobě vinutek však potřebujeme větší
plamen a teplotu. Kahany se liší jednak designem,
jednak cenou a jednak výkonem.
Pro výrobu vinutek postačí bohatě "normální"
kahany, neboť se používá tzv. měkké, sododraselné
sklo.
Rozdělení kahanů:
1. Bez tlakového vzduchu - jedna přívodní hadice
2. S tlakovým vzduchem - plyn a dmychadlo - dvě přívodní hadice (plyn a
vzduch)
3. Kyslíkové - dvouplynový - plyn a kyslík - dvě přívodní hadice (plyn a kyslík)
4. Kombinované - vzduch i kyslík (nejsložitější a pro naše účely zbytečné)
Jako topné médium se využívá propan, propan-butan, zemní plyn.
15
1. Kahany bez tlakového vzduchu:
Tyto kahany jsou vhodné pro začátečníky, jsou lehce
přenosné, nepotřebují žádné přídavné zařízení, nebo
bombu s kyslíkem. Mají jednu přívodní hadici, která
vede k bombě s propanem. Je potřeba regulátor na
propan.
Klady + Zápory -
levný taví pomaleji české sklo
malý některé typy skla "začuzuje"
přenosný
2. Kahany s dmychadlem
Tyto kahany jsou optimální volbou mezi drahým kyslíkem a levným malým
kahanem. Ke svému provozu nepotřebuje kyslík, pouze dmychadlo, které
přivádí vzduch do plamene a tím zvyšuje jeho teplotu, takže není problém utavit
i české sklo. Kahany vyrábí pan Kadeřávek, kde vám zajistí i dmychadlo.
Klady + Zápory -
slušná cena hlučnost dmychadla
snadná regulace široký plamen
taví i české sklo neroztaví tvrdé boro sklo
3. Kahany s kyslíkem
Název dvouplynový je lehce zavádějící, protože kyslík zde funguje jako
akcelerátor, který zvyšuje teplotu plamene. Tento kahan je finančně
nejnáročnější, ale pro velké provozovny a pro ty, kdo chtějí tavit i tvrdé sklo, je
nezbytný. K jeho provozu je potřeba jednak plyn a jednak kyslík, jak již vyplývá
z názvu. Kyslík můžeme plamenu dodat dvěma způsoby. Buď kyslíkovou
bombou, nebo oxygenerátorem. Oxygenerátor je dobrá alternativa kyslíkovým
bombám, protože se dá sehnat jako repasovaný za nižší cenu a během provozu
se zaplatí. Odpadá totiž plnění kyslíkových bomb. Kahan je cenově výhodnější
koupit v zahraničí.
Klady + Zápory -
úzký plamen vysoké pořizovací náklady
snadná regulace vyšší provozní náklady
možné tavit tvrdé sklo
16
Druhy lampových tyčí (sklo)
K výrobě vinutých perel
používáme lampové tyče. Ty
jsou buď z měkkého, nebo
tvrdého skla, které se od
sebe liší hodnotou COE =
koeficient teplotní
roztažnosti. Pro
výrobce vinutých perlí
je tento údaj nesmírně důležitý, protože pouze sklo se stejným nebo velmi
blízkým COE je kompatibilní a může se použít dohromady na jednom korálku
společně. Rozdíly v hodnotě COE by neměly být větší než pár čísel. V opačném
případě, tedy pokud použijete sklo s různým COE, vznikne po zchladnutí v
jednotlivých sklech rozdílné napětí a díky tomu korálek praskne.
Měkké sklo - COE 89 - 109
Toto sklo je známé jako sododraselné. Nebojte se, měkké sklo
neznamená, že je křehčí, nebo měkčí v tuhém stavu. Popisuje to pouze, jak se
chová sklo, když se taví a v tekutém stavu. Je to nejběžnější druh skla, je také
nejlevnější a nejsnadněji tavitelné. Existuje v obrovském barevném spektru
včetně speciálních efektů. U nás se nejvíce využívá české sklo z Ornely a italské
Moretti. Oba typy skla jsou velmi kvalitní, mají COE 104 a každé má své
výhody a nevýhody. České má některé jedinečné barvy, je levnější, italské má
tenčí tyčky a proto je snáze tavitelné. Existuje mnoho různých výrobců, z nichž
každý má své specifické barvy - Bullseye, Vetrafond, Lauscha, nebo CIM.
Tvrdé sklo - COE 32 - 33
Toto sklo najdete pod názvy borosilikátové sklo nebo borosklo. Je
podobné jako sklo Pyrex, ze kterého se vyrábí laboratorní sklo a kuchyňské
nádobí. Má nižší COE a je méně náchylné k praskání během zpracování.
Má užší rozsah teplot plamene, méně dostupných barev a je dražší. Ke
zpracování je potřeba vyšší teplota plamene, proto je nezbytný velký kahan a
hodně kyslíku. Má však úžasné barvy.
17
Speciální druhy lampového skla
Speciální skla využitelná při výrobě vinutých perlí, jsou:
Dichroické sklo
Je to nádherné sklo, které se mění s úhlem dopadajícího světla. Můžeme ho
koupit v podobě tyčí nebo tenkých plátků. Je sice dražší, ale vytváří neuvěřitelné
barevné efekty.
Double Helix
Speciální sklo, které je kompatibilní s COE 104. U většiny je potřeba použít
redukční plamen (bez vzduchu), nebo speciální postup, aby se objevila krása
tohoto skla.
Aventurin
Jedná se o dekorační sklo s viditelnými krystalky kovů.
18
Výroba přívěsku - jahůdka
1. Připravíme si červenou skleněnou tyč a pomalu a opatrně si ji nahřejeme.
Rychlé zahřátí může způsobit rozstříštění tyče, takže opravdu zahřívat opatrně.
Pak začneme současně zahřívat i separační nátěr na mandrele. Když je sklo na
konci pořádně roztavené (opravdu až bíle svítí), přitiskneme ho jemně k
nahřáté mandrele. Sklo se ihned chytí nátěru, pak mandrelu pooddálíme trochu
níže pod plamen, zatímco tyč skla musí být pořád roztavená, a mandrelou mezi
prsty pomalu otáčíme, čímž se sklo táhne jako třeba žvýkačka a natáčí se na
sebe (v první vrstvě na mandrelu, pak již na sebe). Když máme navinutou masu
skla, z jaké by se odhadem dala udělat kulička o námi požadované velikosti.
2. Potom roztavenou skleněnou tyč odtáhneme a tím “odtrhneme” od skla
navinutého a odložíme na připravenou
žáruvzdornou podložku.
3. Jelikož na mandrele máme nyní v
podstatě takový spíše skleněný “létající
talíř”, s mandrelou otáčíme už zase v
plameni, až se sklo opět žhaví do běla a
tím se nám formuje korálek. Různým
nakláněním mandrely a stékáním skla pak
vznikne tvar jahůdky.
4. Když jsme se základním tvarem spokojení, pokračujeme s lístky jahody.
Sklem na mandrele nyní otáčíme zase trošku stranou plamene a pomalu si
roztavíme špičku světle zeleného skla. Když
je opět do běla roztavené, opatrně jím na
širší části jahůdky aplikujeme lístky.
Zelené sklo opět odložíme a za stálého
točení mandrelou v plameni počkáme, až se
lístky zataví.
5. Stejně jako u lístků postupujeme také u
zrníček na jahodách, ale samozřejmě s
černým sklem. Pak vložíme sklo do
chladnoucí “peřinky” vystydnout cca na
hodinu. Korálek i s mandrelou namočíme
do vody a pak korálek stáhneme. Hotovým
korálkem provlékneme ketlovací jehlu,
zavěsíme na obruč a je hotovo.
19
Výroba korálku s bublinkami
K výrobě tohoto korálku potřebujeme standardní vybavení na výrobu
vinutých perlí. Jediné, co je navíc, je mosazný drát tloušťky 0,3 mm, díky
němuž dostaneme do korálku slibované bublinky.
1. Na mandrelu navineme modré sklo a uvineme malý korálek.
2. Necháme korálek trochu zchladnout, nahřejeme a přichytneme na žhavý
kousek korálku mosazný drátek.
3. Omotáme drátek kolem korálku. Stačí jen 2 až 3 otáčky. Kdyby bylo bublin
moc, korálek by mohl prasknout. Zbytek drátu opatrně upálíme a koneček
přimáčkneme, třeba pinzetou ke korálku.
Korálek nedáváme do plamene, aby neshořel mosazný drát, ale opatrně jen
lehce nahříváme.
4. Nahřejeme křišťálové sklo a korálek jím
obalíme. Křišťálu dáme větší vrstvu, aby
díky vznikajícím bublinkám korálek
nepraskl.
5. Poté korálek obalený v křišťálu pomalu
nahříváme a postupně tím, jak se ohřívá
jádro korálku obalené drátkem, začínají se
tvořit bublinky. Korálek opatrně
vytvarujeme a ještě nahřejeme a dáme
chladit.
20
Poznámky
www.lidova-remesla.bechynsko.cz